Frankenjura

První den, tedy ve středu jsme jeli na Rolandfels. Je to oblast s pár lehkými cestami, ale spíš s těžkými. Necítila jsem se moc dobře a už vůbec ne v jurských dírkách. V rozlezu jsem sotva dýchala a pak jsem se pustila do jedné krásné 9+ky Nok Noi. Každý krok jsem udělala hned na poprvé, bohužel jeden krok jsem neudělala vůbec, z dvou-prstových dírek nátah hodně daleko. Nevadí. Každopádně cesta je moc hezká, ze začátku silová pasáž, pak ladička v plotně a nakonec vám tak nateče, že nebudete vědět jak.

Večer už se sjeli další známí, jmenovitě např. Peťka Růžičková, Michal Uhříček zvaný Uhřa, Kikuška Ondrová s Kalou, pak samozřejmě i Pražáci: Pája Vích, Aleš Rozsypal, Hlaváčci a další…k tomu 3 psi a o zábavu bylo postaráno.

 Druhý den ráno a vlastně už v noci se přihnala bouře a pršelo až do oběda. I přes to jsme se vydali lézt. Chtěli jsme jet do oblasti Trautner Ged.-Wand, když už jsme tu skálu schovanou našli, přes cestu byla červená páska spolu se zákazem lezení kvůli nějakým vrabcům. Jelikož jsou v Juře šutry vedle sebe, tak jsme šli dál a dál až jsme došli na Trierer Wand. Řekla bych, že to bude jedna z těch oblastí, kam se spíš nejezdí než jezdí, ale my (já, Marťa, Vašek Skopec a Marcelka) si zalezeme všude! Na rozlez jsme si dali tentokrát krásnou 7+ku přes mírný převísek. Na flash jsem za Marťou lupla pěknou osmičku. A co takhle zkusit tu vedle 9-/9? Proč ne? Marťa šel první, vymyslel program na svoji výšku a tentokrát i na moji J. Cesta Lucky´s Luke byla později do deníku zapsaná na flash J.

 Třetí den jsme měli rest. Plácali jsme se u vody a hráli si s Kalíškem, nejhodnějším zlatým retrívrem. Jediné co ten den kazilo byly hovada! Ne a ne nás přestat žrát!

 Již předposlední den v sobotu jsem začala chytat nervy, že snad pojedu domů s prázdnou? Jeli jsme opět na Rolandfels. Marťa měl zde rozlezený projekt My Way za 9+ (9+/10-). Já jsem si řekla, že nepůjdu už žádnou těžkou cestu, že na to asi nemám…Vybrala jsem si tedy „jen“ 9/9+ Osama du Sau! V začáteční pasáži jsem se cítila v dírkách už velmi dobře. Říkala jsem si v hlavě, no hurá už vím jak na ně! Zhruba uprostřed mě čekalo klíčové místo, dle popisu v průvodci. Chyty se zmenšili na minimum, hodně spoďáků a bočáků. Ošklivá cvakání. Najednou už se chyty zvětšují…Marťa mě ze spodu povzbuzuje a mně už v hlavě nabíhá otazník-mohla bych to snad dát na onsight???!!! Již s nateklýma bandaskama skáču do chytu za hranu a doufám, že se bude dát držet a ono jo! Jelikož jsem expert na sklepávání, sklepnu skoro do nuly. Čeká mě ještě dolez ke slaňáku. Řeknu vám, docela slušný odlez. Když cvakám poslední jištění, nemůžu tomu uvěřit! Zvýšila jsem si svůj onsight na 9/9+!

Jsem strašně spokojená, ale zároveň vyřízená a i ručka skuhrá že víc už ne.

 Poslední den jedeme na blízký Oberegossweinsteiner Wande. Nachází se zde proslulá 9- Sautanz. Byla to první 9- v Juře! Nádherná linka, ale se strašně dlouhýma krokama! Marťa zde vylezl svůj další projekt z minula Humbug 9-. A byla tu ještě jedna cesta-Katapult za 9 s !…Proč se to jmenuje katapult? To jsme v zápětí zjistili! První jištění bylo hodně vysoko, druhé o pár metrů výš a třetí sakra vysoko. Marťa dolezl ke třetímu. Koukal na něj, nohy metr na druhým jištěním a co teď. Držel jednoprstovku a nic. Řekl jdu. Jak už jsem zvyklá u jištění větších vah, skoro jsem ho dobrala, protože jsem počítala s tím, že mě povytáhne nahoru. Zde nastal Katapult. Já vyletěla až k prvnímu a Marťa skončil těsně nad zemí. Nejdřív jsme se všichni smáli, že už víme, co je to ten Katapult, ale o pár minut později už se Marťovi udělalo zle a byli jsme rádi, že se nic horšího nestalo!

 Po 4hod odpoledne už zase míříme zpět Brno a ještě ten večer vše s radostí zapisujeme do deníčků na lezec.cz a 8a.nu.

 Krásné prázdniny a nebo aspoň přiměřeně teplé letní dny J.

 

Iva Vejmolová-Klajda team