Léto s padákem

Létání je vášeň starší než lidstvo. Létá se prý už od prvohor, kdy už kdejaká metrová vážka dobře věděla, že to je nejlepší dosud známý způsob pohybu. Lidem to bylo spíš zapovězeno, ale pro jedince určité krevní skupiny, to bylo vždy svrbivě neodolatelné, jako jablko z rajské zahrady plné slasti. A tak lidé investují do létání často nemalé prostředky a volný čas, i přesto, že se nad létáním vždy vznášel "Damoklův meč" jediné chyby a rychlého konce. Létání je zkrátka opium lidstva, přesahující kontinenty, náboženství a rasy. Kdo nezkusil, nepochopí, kdo létá, nepotřebuje vysvětlovat…

Ale o létání se rozepíšu jindy. Petr s Ivošem z Klajdy se rozhodli zkusit to taky, a celý minulý týden se učili létat na závěsném padákovém kluzáku - jinými slovy učili se paraglidingu. Byl jsem se za nimi o víkendu podívat, jak už zdatně létali v krase. Šlo jim to, a tak jsem s hlavou zakloněnou ležel na poli a koukal vzhůru… Obloha byla už docela studená a místy modrá jako tyrkys. Trochu z toho na mě šel podzim, a když mi sjel zrak na stromy, bylo to jasné – babí léto v plném proudu. Léto už je pro letošek u konce s dechem. Jak jsem tak měl čas koukat vzhůru, přemýšlel jsem, jaké to léto letos vlastně bylo... Nejvíce jsem se vzpomínkami vracel do týdne, kdy jsme s Natálku a s Majdou byli na jejich „předsvatební“ cestě. Byl to začátek prázdnin, neměli jsme štěstí na ideální letové počasí, ale o to lepší to byla akce. Rád na to vzpomínám, a tak jsem sestříhal krátké video, kde všechno o čem píšu najdete…