Kite

Rád cestuju po světě a pozoruju všechno zajímavé, co mi přijde do cesty. Nejvíce zaujmout a strhnout umí asi děti. Je to stejné, ať přijedu kamkoli, a vůbec nezáleží na barvě pleti, řeči, kultuře či společnosti. Lidské mládě je totiž živel absolutního významu a rádo si hraje, ostatně jako každé jiné mládě. Když jsem byl malý já, rád jsem třeba pouštěl draky. Dodnes mi tím voní vzpomínky na podzim. Vůbec by mě nenapadlo, že tuhle hračku, znají děti po celém světě. Prostě kde fouká, tam si kdejaký prcek pouští papíráka, a nezáleží ani moc jak, hlavně když to aspoň trochu lítá! Často jsem viděl pouštět draky v Nepálu, kde mi řekli, že je to prý běžná věc. V Káthmandu je uvidíte třepotat se nad městem, protože většina domů má rovnou střechu, kde se dá stát jako na terase a kde to pěkně fouká! A „lítat“ takto může skutečně každý, stačí jen trochu šikovnosti.  Proto je mi tahle větrná hračička synonymem dětské radosti ze života a vlastně i svobody.

S drakem je to jednoduché, ten je pro každého. V jiných směrech už to tak být nemusí. Třeba s chozením do školy a vzděláním je to v Nepálu úplně jiné a koneckonců jako i v nemalé části našeho světa. Kdo si teď čte tyhle řádky, patří mezi ty šťastnější. Na cestě kolem Manaslu 2010, jsem v Tibetské části narazil na 12ti letého kluka, který překládal celé své rodině u které jsme trávili večer, výborně se orientoval a věděl vše podstatné o nás i světě, ze kterého přicházíme, a kde žijí všichni koho oslovují „sire“. Byl jiný než ostatní děti, které na nás volali „namastééé“, loudili chim-chim (bonbóny) a jiné cetky podél naší cesty. Později jsem zjistil, že je to tím, že chodí do školy v Káthmandu, kde tráví většinu roku a díky tomu také pracuje na různých brigádách. Z celého údolí kolem Manaslu takto chodí do školy jen 4 malí kluci! Ostatní mají smůlu. Tito 4 malí Tibeťané mají štěstí, že narazili na etnografa z USA, který si oblíbil Tibet a okolní končiny, a rozhodl se, že to vzdělání aspoň 4 dětem zaplatí. A tak se vlastně stal jejich sponzorem - kmotrem. Přiznám se, že po takové zkušenosti má člověk o čem přemýšlet. Navíc jsem viděl, že to funguje.

Když jsem tenhle zážitek vyprávěl klukům z Klajdy, přišlo jim přirozené natáhnout pomocnou ruku taky. Nebylo pak už nic lehčího, než napsat mail Pasangovi, jednomu z nejvlivnějších Šerpů v Nepálu, který vše zařídil. A tak Klajda od letošního roku umožnila Lhakpovi Sona Sherpovi  chodit do školy.

A rozhodli jsme se udělat ještě jeden malý krok navíc. Nakoupili jsme originální ručně dělané draky a nechali si je poslat z Nepálu na horolezeckou stěnu Klajda. Jsou plně funkční, a je možné je na podzim vypustit do větru. Každý, kdo bude chtít, může si u nás vybrat a koupit. Cena je dobrovolná. Výtěžek půjde na školné pro Šerpskou holčičku Nawang Chiring. Ve chvíli, kdy bude vybraná částka na roční školné 300 EUR, zbylé draky rozdáme, nebo uspořádáme drakiádu, nebo je schováme na další rok… Namaste!