Höhe wand na skále i na padáku

(Janek) Začíná babí léto, je září, pátek, deset večer. Vrátili jsme se s Market z pracovní akce na Svojanově, vybalujeme a přemýšlíme co s víkendem.

„Lišáci psali, že jedou s Bernym a Hankou na Höhe wand… “ zívne na mě Market a přitáhne si peřinu pod bradu...

Höhe wand, proslulá lezecká stěna asi 60km za Vídní je známá také tím, že se tu dá dobře lítat, ovšem když fouká JV. Vstávám a startuju laptop. Předpověď pro ČR je nejistá, spíš špatná, ale tenhle cípek Rakouska si troufá na hezké počasí, navíc s odpolední podporou JV větru! No vida, o plány na víkend je postaráno…

Začal jsem létat, protože mě vždycky přitahovalo kroužení káňat a čápů nad kopcem. Vlastně většina sportů, co můžu dělat na horách mě přitahuje, ale propojení létání s lezením, mi přijde přirozené a obzvlášť „rajcovní!“. Nevím čím to je, ale mám to tak.

Odněkud přiletět, přistát, zabalit, převlíct, obout lezečky, vzít lano a tradá, zase vzhůru!!! Přál bych si umět doletět do Ádru, zajít na pivo, prohodit s Petem pár slov a jít si zalézt… Je to vlastně sen, který se snažím milimetr po milimetru plnit, jako křehkou nádobu. Netřeba spěchat, chce to trpělivost, cit…

Taky je lepší, když jsou na to dva. Máme štěstí, že si v tomhle nemusíme s Market nic vysvětlovat. Pokaždé se totiž letět nedá, snadno prosedíš na kopci den, zatímco ostatní lezou, až prsty bolí. Naopak můžeš mít mizerný den na skalách, když je zrovna letovo tak, že všichni létají stokilometrové přelety…

Höhe wand je pro mě jedna z dalších možností, kde se snoubí lezení s létáním… Nechci nudit rozvleklým popisem. Zkrátka, jsme přijeli, chvíli koukali, rozbalili nádobíčko a vzlítli. Hoďku jsme „brousili“ skály těsně nad hlavami horolezců a turistů na vyhlídce. Přistáníčko na pohodlné louce u parkoviště, kde jsme se převlíkli, dali hlt, sousto a tradá vzhůru na skály. Večer bivak na louce, burčák a nebe plný hvězd… prostě sen!

Ještě k filmu…filmování na padáku není žádná sranda, zvlášť, když je ve vzduchu asi 30 křídel najednou. Záběry z kamery na helmě jsou k ničemu, protože se člověk musí dívat kolem a nad sebe, čímž ničí záběr. Z ruky je záběr víc OK, ale zase řízení padáku v jednou rukou není žádné terno, asi jako když řídíte pořádně rozjeté kolo jednou rukou na náměstí plném lidí a druhou rukou všechno filmujete… No a na skalách jsem kameru neměl, bo jsem ji zapomněl v padáku, takže vás opět nepotěším, protože záběry z lezení chybí;-). Ale polepším, slibuju...