Gerlach Normálkou

Letošní léto ve Vysokých Tatrách jsem si užil. K vodění jsem si předem vymezil v kalendáři měsíc srpen, a měl jsem štěstí.  Po upršeném červenci přišly hezké dny, ty moje. I když „pěkné“ je stejně věc gusta, protože na horách mi úplně nevadí, když na vrcholu léta chvíli sněží, nebo prší a je zima jako na podzim. Je to taky trochu o výbavě.  Anebo jsem si dávno zvykl, a beru to jak to přijde, kdo ví? Každopádně tohle počasí mám rád! První letošní Gerlach jsem šel normálkou přes Velickou próbu, kde člověk rychle nastoupá na rozeklaný hřeben celého masívu, po kterém se pak složitě kličkuje na samotný vrchol, ve stylu 3m vzhůru a 2m dolů. Ten poznáte podle kříže na vrcholu, a teprve až na něm stojíte, tak zjistíte, že už není kam stoupat. S lidmi na laně jsem se tentokrát znal. Ze studií na výšce v Olomouci, teda se Šáfou a Davidem, s Renčou jsem byl na akci poprvé. Ale na nikom nebylo poznat, že jsme se několik let neviděli, protože když si lidé rozumí, tak je všechno jednodušší…

Takže to byla reklama na hezké počasí. První paprsky světla s přesností skalpelu vyřezávali štíty ze tmy, pěkně jeden po druhém, jako řezbář z letokruhů lípy. Ani nebylo třeba moc mluvit, všechno jsme četli z otevřených dlaní podtatranských kotlin, s pestrou mozaikou malých políček a luk. Na vrcholu je vždycky třeba trochu nakrmit datové karty fotoaparátů, a já vím, že ta hezčí část dne tu končí, protože sestup Batizovskou próbou druhou stranu, moc pevné půdy pod nohama nenabízí a tak se každý většinou spíš těší až se na ten kamenolom bude dívat zespodu od Batizovského plesa. S příchodem na Magistrálu se člověk většinou ani nezastaví, naskočí na výhybku  do zvýšeného turistického cvrkotu a tradá na Slezský dům, na pivo! Studené pivo je po výstupu kouzelné… s únavou si dáte dvě a přijde rychlá slast, která je pokaždé kořením povedeného dne;-). Tentokrát si dávám jen jedno, protože ráno už musím být na svatbě Majdy s Natálkou. A to nemůžu zmeškat!