Klajda.cz / Guides / Novinky / Předvelikonoční Chamonix

Předvelikonoční Chamonix

Tak konečně je to tady, zítra vyrážíme směr Chamonix. Sbalený batoh trpělivě čeká v rohu. V duchu ještě procházím seznam věcí, které jsou uvnitř. Snad je to vše. Uklidňuji se známým rčením „co nemám, nepotřebuji“, už tak je to dost těžké...

 

Je sobota 16. 4. 2011 ráno, „krapet“ jsem zaspal, tak ženu bručouna ranním Brnem pro Máru na Lesnou, nakládáme a pálíme to po dálnici směr Praha. Čeká na nás bezmála 1200 kiláků po trase Praha, Norinberk, Karlsruhe, Bern, Chamomix. Cestu si krátíme muzikou. Z Márova bohatého disku nám, mimo jiné, vyhrávají Visáči, Topol, Horkýže a i Karel Kryl přidává pár svých veselých písniček. Projíždíme Schwarzwaldem, obdivujeme nuzné příbytky lůzy z Lózán a jsme na hranicích Francie. První naše zastávka je v Argentiere u Martina. Pracuje tu v jedné z místních restaurací. Těšíme se na francouzskou kuchyni. Kachní prsíčka v borůvkové omáčce mě opět vrací do hry. Po pokecu a večeři se jedeme ubytovat do Chamonix. Sprcha smyje prach cesty a hurá na kutě. Zítra nás lanovka teleportuje do země věčného sněhu a ledu. Ale to až zítra…
Neděle 17. 4. 2011. Probouzíme se do slunečného rána, snídáme. Počasíčko jako ze žurnálu. Jedeme nakupovat salámky, sýry a vínečko. Třílitrové krabice s vemínkem - to je vynález, no raděj vezmeme, samozřejmě v rámci aklimatizace, dvě červeného na ty krvinky, že… Bručouna parkujeme kousek od lanovky, tak čau za týden. Než bys řekl švec, stojíme na vrchní stanici lanovky na Aiguille du Midi. Zelená je ta tam, kocháme se. Lyžaři zatím opatrně scházejí po chodníčku na Vallée Blanche. Tak teď je řada na nás, musíme donést ty dvě tlusté svině na Cosmic. Co noha nohu mine se ploužíme po ledovci. Slunce peče shora a odrazem od ledovce i ze spod, humus. Jo takhle bez báglu, to by to byla pěkná procházka. Konečně to máme za sebou. Je tu však jiná potíž, winterraum u Cosmicu je zamčený a nezbývá nám tedy nic jiného, než se jít poptat na chatu. No, 35 euro za noc je fakt dost, takže omrkneme bivak v krabičce pod Cosmicem. Naštěstí je tu volno. Tahle boudička – krabička se stane na pět nocí naším domovem. Po zabydlení vyrážíme na aklimatizační túru na Arete Cosmic. Do hřebene nastupujeme jako poslední, avšak záhy doháníme družstva před námi, zvolňujeme. Na rozdíl od nich nejsme limitováni odjezdem poslední lanovky. Kocháme se, fotíme. K večeru dolézáme poslední metry po železném žebříku na zadní terasu Midi, dnes jsme tu po druhé. Jediný rozdíl je, že teď téměř sami. Zpáteční cesta po ledovci s malým batohem je veselá, ne jako ráno. Těším se na jídlo a spánek.
Pondělí 18.4. 2011, modrá obloha, sluníčko. Při ranní kávičce na Cosmicu okukujeme náš dnešní ledový cíl, cestu Contamine – Mazeaud, obtížnost II AD+/D- led do 65°. Krásná 350-ti metrová linka středem Triangle Du Tacul. Za slabou hodinku od kávičky jsme pod nástupem. Okrajovou trhlinu překračujeme po mostku hodně vpravo, a k nástupu musíme nad ní traverzovat po celé její šíři. U skalního žebra zřídím štand. Mára se zakusuje do první délky, led je tvrdý a lámavý, i tak ale pokračujeme délku za délkou. Naštěstí vlivem sluníčka trochu měkne. Kolem 16:00 se napojujeme na kuloár Cherré. Jíme, fotíme a tak. Vzhledem k pokročilé době se rozhodujeme pro slanění kuloárem. Zvesela šlapeme po ledovci zpět do našeho orlího hnízda a la krabička. Vydatně jíme a pijeme. Padá soumrak, hory se barví do ruda.
Úterý 19. 4. 2011, modrá obloha, sluníčko. Cítím únavu ze včerejška. Dnes máme naplánován skalní výstup od pana Rébuffata na Éperon des Cosmiques 250m krásné žuly za 5c. Ranní kávička na Cosmicu. Chatař má z nás opět velkou radost… No, do konce týdne budeme kamarádi. Za 15 minut jsme u nástupu. Komín dáváme na sólo s piklama a v mačkách. Na příhodné polici se přezujeme do lezek. Sluníčko se příjemně opírá do skály a rozehřívá ji. Traverzujeme přes půl stěny, Mára štanduje pod klíčovým převisem. Bože to je materiál, to tření, ta barva! Dolézám pod převis, čtyři nepříjemná tempa a je to za mnou. Užíváme si krásné lezení v kompaktní oranžové žule. Najednou jsme na vrcholu. Slaněním se vracíme zpět na Vallée Blanche. To byla paráda! Po návratu do krabičky zjišťujeme, že máme hosty. Tři španěláci. Hola, hola. Comó estás? No, nějak se však vejdeme. Do soumraku popíjíme vínko venku před krabičkou, pak nás mráz zažene do spacáků. Ráno budeme muset stávat brzo, naše další ledová túra bude dosti dlouhá.
Středa 20. 4. 2011, tma a kosa kolem -15°C, ve 3:00 se hrabeme ze spacáku, vstávám ztěžka. Dnes je naplánována túra Gabarrou-Albinoni na Mont Blanc du Tacul. Je to klasický 600m firnovo-ledový výstup se sklonem ledového kuloáru až 85°. Úplná klasifikace dle fr. průvodce: TD- / III / 4+. Jdeme nocí za svitu čelovek asi 1,5 hodiny po ledovci k nástupu, rozednívá se. Mára nastupuje přez okrajovou trhlinu do firnového svahu o sklonu cca. 55º. Jistíme se průběžně. Střídám ho ve vedení. Dolézám do místa, kde se kuloár rozděluje, sklon se zvětšuje. Chybí nám jedna délka k začátku ledového soplu, Mára ji v težkém 70-ti stupňovém firnu s malou možností zajištění bravurně zvládá. Dáváme krátkou pauzu na svačinku. Počasí je opět parádní, sluníčko, modrá obloha. V kuloáru je ale stín a mrazivo. Abychom se zahřáli bušíme jednu ledovou délku za druhou a užíváme si chvilky na sluníčku. Klíčová délka je ledový sopel asi 1m na šířku se sklonem 85°. Mára ji dává jako prd. Dolézám poslední ledovou délku, ještě nepříjemný cca. 15-ti metrový odlez po strmém firnu a kuloár je za námi. Osobně toho mám plné zuby. Oba jsme dost vymrzli a 500m cesty udělalo své. Cestu zpět volíme slaněním. Kuloár proslaníme asi na 14 délek, v té předposlední se nestačím vyhnout padajícímu ledu a dostávám na rozloučenou pořádnou pecku do ramene. A pěkně to bolí. Na ledovci je krásně teplo, pojíme a vydáváme se na vyčerpávající dvouhodinový pochod zpět. V chodu mě drží vidina polévky a pivka na Cosmicu.
Čtvrtek 21. 4. 2011, modrá obloha, sluníčko. Skoro bych si přál, aby bylo škaredě, ale na druhou stranu se těším. Rébuffatova skalní cesta od jihu na Aiguille Du Midi je tu prý velkou klasikou. To si přeci nemůžeme nechat ujít! 200m krásné žuly se super třením za 6a. Po snídani, čaji a kávě se dostávám do provozní teploty. Jdeme na to! Pod stěnou jsme za 20 minut, pak krátkým firnem k nástupové spáře, přezuji se do lezek a zakousnu se do ní. Krátkou výživnou délku pod převis s nepříjemným rajbasem dává Mára a jsem za to rád. Na mě čeká plotna. Kupodivu se jí projdu vcelku rychle, to je lezeníčko. Plotny přechází v koutové sokolíky. Dohnali jsme dvojku nad námi, není kam spěchat. Následuje členitý terén s množstvím krátkých spár a podivný kout na medvěda. Dolézám k Márově mezištandu pod malý převis. Nemůžu se nějak hnout, v pěkných chytech vězí frendy. Tak se nadechnu a jsem nad ním, přepadl jsem do položené širočiny. Sunu se vzhůru, funím a spára se utahuje, chtě nechtě musím ven, výlez je na zasněženou polici, pak uhýbám doleva a štanduji. Následuje traverz a dolezová délka. To byla jízda! Kochačka na vrcholu je jen krátká, začíná pěkně mrznout. Při slanění se nám ještě seká lano… Sedíme u polévky a piva na Cosmicu. Radíme se co zítra. Únava je dost znát, necháme to na ráno.
Pátek 22. 4. 2011, počasí nejisté, ale začíná se to vybírat. Lézt by se dalo, ale máme tak nějak splněno. Rozhodujeme se pro návrat. Balíme věci, dáváme sbohem krabičce a vyrážíme směr Midi, nespěcháme. V duchu procházím zážitky posledních dní, připadá mi to jako bych tu byl měsíc, luxusní lezení ve skále, ledu, mixu, prostě vše... Začínám se těšit na zelenou barvu. Lanovka nás teleportuje ze zimy do rozkvetlého jarního Chamonix. To je nádhera, svěží zelená barva, rozkvetlé stromy, lidi v tričkách… Je to jasné, zimní sezóna pro mě končí. Zvesela si vykračujeme k autu. Po krátkém spánku jdeme oslavovat přežití. Bohatá večeře, vínečko.
Sobota 23. 4. 2011, zataženo, zima. Jdeme nakupovat dárky pro své bližní. Snad všechny se dají sníst či vypít… Vyrážíme na cestu domů.
Petr Smejkal

Klajda partneři

 Rock Pillars Beal
Asolo
Olympia - nákupní a zábavní centrum


Ocún