Klajda.cz / Akce / Výjezd do Španělska

Výjezd do Španělska

Výjezd do Španělska

 Když jsem přemýšlela nad tím, kde strávím prodloužené víkendy vzniklé díky dvěma květnovým svátkům, dostala jsem velmi lákavou nabídku. „Pojeď se mnou do Španělska“. A tak jsem jela!

Ve středu večer 30.4. jsem vyrazila s rodinou Ondrových směr Trento, kde jsme další den shlédli premiéru filmu Change. Kvůli nehodě na dálnici se naše jízda protáhla, a tak jsme do Trenta dorazili až v brzkých ranních hodinách. Během dne jsme si šli zalézt do malé, ale zato suché oblasti Cavedine, kde jsem se ještě více natěšila na zítřejší odlet do Španělska. Po večerní premiéře filmu Change jsme přejeli poblíž k letišti v Bergamu, abychom hned brzy ráno mohli odlepit paty od země a mohli se nechat unášet k Atlantskému oceánu.

Před obědem jsme dorazili do Barcelony, odkud jsme po několika hodinách čekání přeletěli do Bilbaa, kde už na nás (mě a Adama) čekal vysmátý a natěšený Patxi Usobiaga Lakunza. Hned po příjezdu jsme vyrazili zase o kus dále a navštívili jsme Patxiho oblíbenou oblast Ramales. Já jsem po dlouhém cestování odpočívala a nabírala energii na nadcházející dny. Adam se do toho pustil hned a posekal vše, co šlo. Na onsight zbombil dvě 8c a mohli jsme jet „domů“. Domem na dalších 10 dnů se nám stal krásný byt s výhledem na moře. Neměla jsem slov, nádhera! Večer se rozvinula velmi emotivní debata mezi Patxim a Adamem na téma motivace, přála bych všem závodníkům, aby měli možnost být malou muškou sedící na stole a slyšet vše, co zde bylo vyřčeno.

Další den jsme jeli do oblasti Larraona, kde jsem si rozlezla nádhernou dlouhou linku ohodnocenou za 8a. Dalo by se říct, že jsem si jí připravila takřka na talíř, abych jí při další návštěvě snědla dřív, než se za ní stihne zaprášit.

Neděle byla pro Adama nejdůležitějším dnem výjezdu. Měl v hledáčku už dlouho cestu Il Domani 9a, kterou chtěl vylézt na onsight. V tento den přišla jak podmínka v jeskyni Baltzola, tak Adam s formou v batohu. Ti, co tam byli, tak mi jistě potvrdí, že to bylo dech beroucí představení. Už půl hodiny před pokusem se na svahu shromáždilo mraveniště lezců, aby jim nic neuniklo. Adam nezklamal a pro nás smrtelníky s přehledem nevěřícně dolezl ke slaňáku, jak Adam popisoval, byl to pro něj nejemotivnější pocit po vylezení cesty, jaký kdy měl. Já jsem si lezení v jeskyni náramně užívala, protože to byl přesně můj styl-převislé a silové linky. Na ochutnání místní klasifikace jsem si dala 7b+ a 7c na flash a vtahovala jsem do sebe plnými doušky Španělskou atmosféru.

Pondělí bylo pro mě „odpočinkovým“ dnem. V tento den byla na programu tajná oblast, která se velmi dobře ukrývala, takže opravdu nemůžu napsat odpočinkový den bez uvozovek. Večer jsme měli s několika Španěly barbecue, které bylo doprovázeno několika historkami ze španělského lezeckého světa, ale to už by bylo na další článek…

Další den byl pro změnu můj den. Vrátili jsme se do oblasti Larraona, abych mohla sklidit ze stolu a bylo tomu přesně tak. El visionario 8a byl zabalen hluboko do batohu a my jsme se mohli přesunout zase o kousek dál.

Dále byla na seznamu oblast Valdegovia, kde se mi osobně moc nelíbilo, protože to byla sekaná oblast. Nešlo pouze o morální stránku, že většina cest byla sekaných, ale zároveň z toho pro mě vyplývaly dlouhé povinné kroky. Takže jsem tento den pojala tréninkově před nadcházejícími posledními dvěmi lezeckými dny. Adam se zde pustil do dalšího 9ačka v pořadí a zas o kousek se přiblížil ke stému devětáčku přelezem Psikoterapie 9a.

Čtvrtek byl dnem, na který se Patxi těšil ze všeho nejvíce, protože se rozhodl, že nás naučí surfovat. Když jsem šla po ulici bosky, oblečená pouze v neoprénu, nesoucí surf, připadala jsem si opravdu zvláštně a zároveň dost nejistě. Představil se nám Patxiho kamarád Mikel, závodící v surfování se slovy: „Hmm, dneska jsou docela velké vlny na začátečníky…“ Trošku se mi stáhlo hrdlo, ale naštěstí to byla pouze hrozná sranda a moc jsme si to všichni užili! Párkrát se mi podařilo postavit a ujet pár metrů, než jsem sebou břinkla do vody, Adam na tom byl lépe a i u toho vypadal lépe. Mě skoro nebylo vidět, protože jsem byla spíš pod vodou než nad vodou.

Po restu na nás čekaly dva strávené dny v jeskyni Baltzola. Adam si přidal do sbírky Ini Ameriketan 9a+ a Ira 9a. Poslední den byly v jeskyni mizerné podmínky, takže měl velkou radost, když vychytal nejsušší půlhodinku a v ní Iru vylezl. Já jsem si udělala radost přelezem cesty Ipurtzulo 7c na onsight. Po přelezu za mnou přišel jeden španělský místňák a nechápavě kroutil hlavou, jakým stylem jsem to přelezla. Místňáci tam totiž mají vymyšlené krásné kolínko, které je podrží v nejtěžším bouldru, Josu mi řekl, že bez kolena to bylo tak za 7c+, tak o to větší radost jsem z přelezu měla. Poslední den nedopadl úplně tak, jak bych si představovala, nalezla jsem do pro mě jediné suché cesty Samson 7c+. V přelezovém pokuse se ozvalo odporné lup v mém koleni, Samsona jsem dolezla, ale ze skal už jsem musela být podpírána. Vyklubal se z toho přetažený úpon a poraněný boční meniskus. Takové tedy pro mě bylo rozloučení s nádherným Baskickem. Doufám, že se tam ještě někdy vrátím!

Za 14dní mám startovat na Evropském poháru mládeže v Imstu, tak mi držte pěsti, ať koleno drží a z formy tam ještě něco zázračně vytlačím.

 

Iva Vejmolová-Klajda team

Klajda partneři

 Rock Pillars Beal
Asolo
Olympia - nákupní a zábavní centrum


Ocún